zde se nacházíte:
Úvod > Blog > PARTICIPACE DÍTĚTE - DÍTĚ STŘEDEM ZÁJMU #7

Blog

PARTICIPACE DÍTĚTE - DÍTĚ STŘEDEM ZÁJMU #7

28.04.2020

DVOJJEDINÁ ROLE OSPOD

Orgán sociálně-právní ochrany dětí, tzv. OSPOD, hraje v soudním řízení dvojjedinou roli. Zastupuje dítě jako jeho advokát, tedy má stejná procesní práva a povinnosti jako jakýkoli jiný zástupce účastníka, tedy například jako obecný zmocněnec nebo advokát. Právem (a současně povinností) OSPOD je tedy hovořit s dítětem, navštívit jej, informovat jej o tom, co se děje, zjistit, co si o tom všem dítě myslí, co chce, aby soudce věděl, jak bude soudní řízení probíhat, jaký je jeho aktuální stav, jak dopadlo a co rozhodnutí pro dítě znamená. OSPOD má právo nahlížet do spisu, žádat o nařízení ústního jednání nebo žádat o jeho odročení, podávat opravné prostředky apod.

Kromě toho, že OSPOD využívá svých práv jako zástupce účastníka řízení, vystupuje z pozice veřejného orgánu. Jeho oprávnění jsou totiž uvedena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. OSPOD tak v rámci vedení soudního řízení je oprávněn svolat schůzku s rodiči za účelem vyjasnění situace. Pokud rodiče procházejí složitou situací, může jim doporučit vyhledat odborníka, například psychologa, terapeuta nebo mediátora, případně jim to může i nařídit. Pokud ani to nezabírá a rodičovský konflikt dítě nepříznivě ovlivňuje, může OSPOD uzavřít, že dítě je ohroženo, vypracuje pak individuální plán ochrany dítěte, kde stanoví konkrétní kroky pro spolupráci. Pokud je rodiče nerespektují, může rodiče napomenout nebo stanovit dohled nad rodinou a informovat o tom, co se v rodině děje, pravidelně soud.

V posledních měsících se vede poměrně ostrá diskuse nad tím, zda OSPOD může využívat svých mocenských oprávnění, pokud dítě zastupuje v soudním řízení. Argumentem proti je, že OSPOD má stejná práva jako ostatní účastníci soudního řízení, lépe řečeno jen tato práva. Argumentem proti je, že dítě je slabší stranou, jeho zájmy by měly být chráněny a pokud rodiče nespolupracují, měl by být způsob, jak je donutit k zaměření pozornosti zpět na dítě. Podle mých zkušeností z opatrovnické agendy je nejlépe, pokud rodiče jsou vedeni k tomu, že právě oni jsou expertem na život své rodiny a oni znají dítě nejlépe. Soud i OSPOD by měl posilovat kompetence rodičů rozhodovat společně o jejich dítěti a vést rodiče k dohodě. Jeden brněnský soudce odvolacího senátu postupuje tak, že rodiče v jednací místnosti poučí o tom, že spor, který před ním vedou, je především záležitost jejich života a ovlivňuje velice významným způsobem život jejich dítěte. Hned zkraje pak rodičům sdělí, že on má dostatek vodítek ve spisu, aby o věci ihned rozhodl. Ale je to jeho rozhodnutí a nebude se zřejmě nebude líbit jedné ze stran, ale možná ani žádné. Proto jednání v jednací místnosti přeruší a dá opětovně rodičům možnost se na místě dohodnout. Pokud se rodiče vrátí s tím, že dohodu nemají, rozhodne.

Soudní řízení je vedeno vždy tak, aby soud rozhodl v zájmu konkrétního dítěte. Proto by měl být soudce a zástupce OSPOD tvořit tým, který řízení vede. Role OSPOD je obtížná, protože jeho posláním je dosáhnout výsledku, který je v zájmu dítěte, tedy který je formulován nebo respektován rodiči dítěte. Soudce by měl OSPOD podpořit. Současně OSPOD by měl se soudcem flexibilně komunikovat a informovat jej o svých krocích. V tuto chvíli je mnoho sociálních pracovníků, kteří svou práci dělají skutečně dobře. Držme jim palce, ať svou dvojjedinou roli zvládají na jedničku.