PROSBA Č. 13

„Dohodněte se férově o penězích. Nechci, aby jeden z vás měl moc peněz a ten druhý jen málo. Ať se vám oběma daří tak dobře, abych se u vás obou mohl cítit stejnou mírou v pohodě.“

Náš právní řád zná spojení, že má dítě nárok na životní úroveň svých rodičů. To znamená, že se nevychází pouze z faktického příjmu daného rodiče, ale z jeho celkové životní úrovně a tomu mají odpovídat i otázky soudu v rámci rozhodování o otázce výživného.

Při rozchodu rodičů je často přirozené, že se oběma rodičům sníží životní úroveň, pokud nedisponují větším majetkem. Aby nedocházelo k značným rozdílům pro dítě a k zmatku u dítěte, bylo by dobré, aby rodiče zachovali dítěti stejnou životní úroveň u obou rodičů. Aby se rodiče dohodli, kdo bude dítěti co hradit, co bude zahrnuto ve výživném a co se bude a kým hradit nad rámec výživného. Potřeby dítěte se vyvíjí v čase a tuto dohodu je potřebné časem upravovat.

Pro dítě není vhodné, aby bylo ve velikých rozdílech zajištění v rámci přejíždění mezi rodiči. Může to způsobit jeho izolaci v kolektivu atd. Víme, že v České republice je veliký problém ve vymáhání neuhrazeného výživného a stát stále hledá cesty, jak dětem zajistit prostředky a slušný život po stránce materiální. Není to vždy jednoduché a někdy se to nedaří vůbec.

Pro otázky spojené s výživným a úrovní dítěte navrhujeme možnost využití mediace a nalezení řešení i v této oblasti. Bylo by dobré, aby tzv. povinný rodič přistoupil k tomuto bodu tak, že nehradí dovolenou pro pečujícího rodiče, tedy pro rodiče, se který dítě tráví více času, ale jsou to skutečně prostředky pro dítě. Zkuste se zamyslet, kolik stojí dítě Vás, pokud jej máte u sebe. Tato metoda vždy dobře funguje. A pokud je požadavek druhého rodiče z Vašeho pohledu příliš vysoký, dá se domluvit, že část výživného bude hrazeno formou spoření nebo skládaní na speciální účet bez možnosti dispozice do určitého věku dítěte. I toto je dost často využívanou cestou a zároveň se dítěti vytváří základ pro začátek samostatného života. Což každé dítě uvítá.