PROSBA Č. 17

„Nechte v mém životě co nejvíc věcí tak, jak bývaly před vaším rozchodem. Začíná to u mého pokojíčku a končí u úplných maličkostí, které jsem dělával úplně sám s tatínkem nebo s maminkou.“

Každá změna i pro dospěláka znamená nejistotu a strach. Jak pak může reagovat dítě? Proto je potřeba dětem v rámci možností určité věci zachovat. Není možné dětem lhát, že se nic nezmění, pokud se rodiče rozejdou, ale je dobré některé jistoty dětem zachovat, aby se s novou situací sžili co nejlépe.

Je důležité vytvořit pro oba rodiče prostor, aby každý z nich mohl trávit kvalitní čas s dítětem sám a nastavit nově styk s dítětem a naladit se s dítětem společně na novou situaci.

Vzpomeňme si, jak je pro nás dospěláky složité vyrovnat se s rozpadem vztahu a stejně náročné i náročnější je to pro dítě, protože s tím ono nemůže nic udělat, je odkázáno na své rodiče. Udělejme maximum pro dítě, aby jsme mu to co nejvíc ulehčili. Vzpomeňte si na vlastní příběh nebo příběh přátel, jak dlouho se děti snaží dát rodiče dohromady. Jak dlouho mu trvá, než přijme, že se rodiče nedají dohromady.