PROSBA Č. 5

„Nebuďte smutní, když odcházím k druhému rodiči. A rodič, od kterého odcházím, ať si takénemyslí, že se v příštích dnech budu mít špatně. Nejraději bych byl pořád s vámi oběma. Ale nemůžu se roztrhnout na dva kusy – jenom proto, že jste vy naši rodinu roztrhli.“

Dítě i po rozpadu vztahu má rádo oba rodiče stejně. Chce trávit čas s oběma, ale z důvodu rozhodnutírodiče to nejde. Je dobré nevtahovat dítě do konfliktu rodičů. Pokud s Vámi doposud druhý rodič dítěvychovával, byl nadán rodičovskou odpovědností a kompetencí dítě s vámi vychovávat.

Snažme se dítě co nejméně stresovat tím, že budeme dítě zatěžovat tím, že nám bude smutno, kdyžs námi nebude, že nevíme, jak to druhý rodič zvládne.

Vlastní strachy ať dospělý řeší s dospělými, ale ne přímo s dítětem. Děti jsou zbytečně zatěžoványstarostmi a rozhodnutími dospělých, a přitom samotné musí v sobě vyřešit změnu, která nastává amění jeho jistoty.

Pokud se bojíme, jak to ten druhý rodič zvládá, tak pomocí pomáhajících profesí to řešme, tedy simůžeme promluvit s druhým rodičem v rámci mediace, v rámci párové terapie nebo v samostatnéterapie si můžeme tyto strachy vyřešit. Pokud by otázky přerostly do právní linie, tak vyhledejmedobrého rodinného advokáta, ale nezatěžujme naše děti.