PROSBA Č. 6

„Nikdy neplánujte nic na dobu, kdy mám být s druhým rodičem. Část mého času patří mojí mamince amně, část mému tatínkovi a mně. Důsledné to dodržujte, prosím.“

Ve své praxi mediátora, po dlouhá léta opatrovníka dětí před soudem a nově i koncipienta sesetkávám se zvláštními druhy rodičů.

Prvním prototypem je „kontrolor“ Je to rodič, který společný čas svého dítěte a druhého rodičeplánuje, zařizuje a kontroluje. Začíná to výbavou na ven, pokračuje přes nákup vstupenek na jímvybranou aktivitu a kontrolními telefonáty ve stylu „jak to jde?“ a končí to výslechem dítěte (v lepšímpřípadě rodiče) k tomu, aby byly zjištěny a následně vytknuty všechny chyby.

Další prototyp „pára nad hrncem“, je rodič, který není nikdy k zastižení. Nezvedá telefony, když mápředat dítě, zmizí, na e-maily nereaguje. Prostě když zmizí on, zmizí i dítě. K tomu využívá většinouzpětně výmluvy typu: není mi dobře, není mu dobře, není nám dobře, zapomněli jsme, byli jsme veměstě něco vyřídit, pokazilo se auto, ujel autobus, babička měla infarkt. Cílem je eliminovat druhéhorodiče ze života dítěte.

Třetí druh je „programátor“, nejrafinovanější, používá sofistikované metody. Rovnou řekne dítěti, žedruhý rodič je zlý a nemá dítě rád, případně nezapomene zdůraznit, jak munebo babičce, psovi, případně papouškovi) bude samotnému smutno. Smyslem tohoto jednání jezmanipulovat dítě tak, aby k druhému rodiči samo nechtělo.

Tyto druhy se různě kříží a mutují. I když jsou pohnutky k tomuto jednání pochopitelné, ničí vztahdruhého rodiče s dítětem. Nakonec, dítě dlouho malé nezůstane a na druhého rodiče si začne dělatnázor samo. Praktiky „kontrolora“, „páry nad hrncem“ nebo „programátora“ vyjdou dříve či pozdějinajevo. Bohužel, někdy to dítě stojí celé dětství. Pojďme být pro děti dobrým příkladem, jak řešit svéspory, protože tento vzorec si ponesou dál do svého života.