PROSBA Č. 8

„Nepředávejte si mě u dveří druhého rodiče jako balík. Pozvěte toho druhého na chvíli dál a promluvte si o tom, jak byste mohli můj těžký život nějak ulehčit. Vždycky, když si mě předáváte nebo přebíráte, jsou to pro mě kratičké chvilky, kdy Vás mám oba. Neničte mi je tím, že jste na sebe zlí anebo se hádáte.“

Předávání dítěte vyžaduje kooperaci obou rodičů. Vyžaduje soustředit se na dítě. Pobyt dítěte u druhého rodiče je třeba plánovat. Říct si, jaké věci dítě bude potřebovat, jaké má školní úkoly, jaké má kroužky, kdo jej přivede a vyzvedne, jestli není nemocné. Během předání by si rodiče měli říct, jak se dítě mělo a naplánovat dobu bezprostředně následující.

To vše jsou informace, do kterých je možné vložit mnoho výčitek (je to jako vždycky, nikdy nic neuděláš, už jsem ti to říkal stokrát), nebo také ocenění (zvládli jste to skvěle, díky za to, cos připravil). Volba je vždycky na nás. Svým postojem ale nejen vysíláme zprávu o sobě, ale předáváme dítěti vzorec řešení konfliktů do budoucna.

Kratičké chvilky při předání mohou dobře kooperující rodiče prodlužovat. O kávu. O společnou hru. O výlet. Tyto věci jsou tak běžné v úplné rodině. Pojďme se snažit, aby byly stejně běžné i pro naše děti.