PŘÍTOMNOST DÍTĚTE U SOUDU – SPOLUPRÁCE S DÍTĚTEM, ZJIŠTĚNÍ NÁZORU DÍTĚTE

Již jeden náš příspěvek byl výslovně o tom, jak provázet dítě u soudního jednání, pokud se jedná o otázky spojené s péči o dítě a o výživném. Ale nyní se podíváme spíše na to, jak může postupovat samotný soud a soudce nebo soudkyně. Inspirací bylo povídání na konferenci jedné paní soudkyně z Jižních Čech, jak k dětem přistupuje a jaký to má finální efekt. Nadšení bylo tak veliké na mé straně, že se o to musíme podělit a dát Vám dotaz, jaký přístup preferujete Vy osobně.

Jako základ je konstatování, že každá rodina je jedinečná a je nevyhnutné k ní takto přistupovat a vidět příběh každé rodiny a vnímat jej. I při respektování tohoto pravidla je možné vysledovat dva základní směry, od kterých je mnoho odnoží, které si vytváří každý soudce sám.

Je důležité sdělit, že je důležité to, zda soudci mají vytvořené podmínky k tomu, aby mohli zcela individuálně s rodinou pracovat a věnovat se každému dítěti, což je kýžený cílový stav. Tak jak to tedy může vypadat v jednačce nebo i mimo ní?

Soud v Jižních Čechách, konkrétní soudkyně si sama přizpůsobila jednací místnost tak, že si může s dětmi v rámci jejich rozhovoru se soudem hrát, má dostatek času na rozhovor. Více než pár minut. Uvědomuje si, jak je důležité navázat s dítětem kontakt, navodit pocit bezpečí a také respektovat to, že dítě nebude chtít, aby se rodiče dozvídali to, co dítě sdělovalo. V jednací místnosti má hrací koutek a další motivaci pro dítě, aby se soudcem dítě spolupracovalo. Děti z jednačky odchází s co nejmenším pocitem, že bylo vyslýcháno. Navíc dítě ví, proč se rozhodlo tak, jak soudce rozhodnutí vyhlásil a sám soudce dítěti rozhodnutí odůvodní tak, aby tomu dítě rozumělo. Rodiče se nemusí stresovat, kdo a jak dítěti vysvětlí rozhodnutí soudu a zda a jak to dítě zvládne přijmout. Určitě v tom může velice aktivní úkol sehrát i OSPOD, jak se dočtete v dalších našich článcích. A výsledkem toho topřístupu je to, že se paní soudkyni do jednací místnosti opakovaně vrací méně rodin a rozhodnutí jsou více přijímána celou rodinou a je menší „recidiva“ rodiny v jednačce. Ideální stav pro dítě, které není opakovaně stresováno postupem soudního řízení a hádkami rodičů.

Dalším možným přístupem je to, že si soudce udělá cca. 5-10 minut na výslech dítěte v jednací místnosti. Jedná se o běžnou jednací místnost, kde není jediná hračka a jedinou změnou oproti jednání dospělých je to, že soudce nesedí v taláru a za vysokým stolem, ale sedne si k dítěti. A pak pravděpodobně rodičům neřekne přesně to, co dítě říkalo. Často se tyto rodiny vrací po krátké době do jednací místnosti. A bingo, pokud si dítě přináší dárek od jednoho z rodičů, který dostalo těsně před výslechem, tak je asi výsledek výslechu zřejmý. Soudce nemá šanci za tak krátkou dobu s dítětem navázat ani základní vztah, vytvořit pocit bezpečí a skutečně zjistit názor dítěte. Bohužel soudci často nemají šanci to učinit jinak, protože nemají jinou místnost, než je jednačka a mají tolik spisů na stole, že to jinak asi ani nejde.

Změna je potřebná systémově, aby se děti mohly více svobodně vyjádřit a více zasáhnout do výsledku řízení. Každý soud by měl disponovat dostatečným zázemím pro rozhovory s dětmi, a tedy by se mělo s těmito místnostmi počítat již v projektu soudu. A pokud by se to povedlo, tak by měl soudce lepší představu o rodině, než jen ze zprávy od opatrovníka a z nesmírně krátkého setkání s dítětem a bez setkání s dítětem při vyhlašování rozhodnutí. O dopisech dětem od soudců se dozvíte více v dalším příspěvku.

A jak to vnímáte Vy? Je jednoznačné, že by bylo ideální, pokud by naše děti těmito procesy vůbec procházet nemusely. Pokud se ale vztah z jakéhokoli důvodu nepovede, tak se rozhodovat musí. A pokud není možná dohoda, tak je potřebné dítě co nejvíce ochránit. Někteří odborníci mají pocit, že opatrovnické spory jsou okrajové. Ale řekněme si pravdu. I top manager, když nemá kvalitně vyřešenou rodinou situaci, nemůže podávat nejlepší výkony a ani maminka na rodičovské dovolené, když nemá dořešenou dobře otázku péče a výživného, se nemůže v klidu věnovat výchově dítěte. A je celé spektrum profesí a zaměření rodičů, na kterých má negativní dopad to, pokud se spor o děti dlouze táhne a pokud dítě nemá kvalitní prostor pro vyjádření svých přání a představ. Dítě má jen jedno dětství, a tak by k tomu měl i systém přistupovat a měl by rodině pomoci krizi vztahu zvládnout s ohledem na dítě zejména a i pokud se vztah nezachrání, bylo by potřebné rodinám více pomáhat zvládnout to s dobrými vztahy rodičů na konci. A že takové možnosti jsou se s Vámi podělíme v příspěvcích a videích, které pro Vás připravujeme.