Časté dotazy

S účinností nového občanského zákoníku došlo v oblasti dědictví k mnoha změnám, rekodifikace občanského zákoníku přináší nové možnosti v oblasti závětí, kde má pořizovatel větší volnost a s nadsázkou se dá říci, že má mnohem volnější ruku. V případě úmrtí manžela by soud tedy v prvé řadě přihlédl k závěti, pokud by ji manžel zanechal. Pokud by závěť za života nesepsal, nastoupilo by tzv. dědění ze zákona - zákonné dědění. V této oblasti také nastaly změny, především v počtu dědických skupin - dědická posloupnost osob, které vstupují do dědictví se rozšiřuje a zákon stanovuje 6 dědických skupin.

Manželka zůstavitele a dále zůstavitelovi děti společně spadají do 1. dědické skupiny. Ta je upravena v § 1635 občanského zákoníku ( z. č. 89/2012 Sb.). Ze zákona by se tedy dědictví dělilo rovným dílem mezi manžela a děti. Na každého z nich by tedy připadla 1/3 dědictví, pokud by měl zemřelý ženu a dvě děti.

Nemovitosti jako předmět daru jsou poměrně častou záležitostí, jelikož na rozdíl od koupě je darování mezi příbuznými v řadě přímé osvobozeno od daně. Naopak nevýhodou darování je právě možnost dárce za určitých okolností v budoucnu požadovat vrácení daru. K problematice vrácení daru se již dříve vyslovil Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí stanovil následující: „Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.“ (viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000). 

Pokud se obáváte toho, že by dárce mohl požadovat vrácení daru, je potřebné zvážit všechny okolnosti případu a podívat se na to, zda svým jednáním „hrubě porušujete dobré mravy“, jak zákon stanovuje podmínku vrácení daru. 

Pro podrobní posouzení nás neváhejte kontaktovat.

Otec dítěte má zákonné právo na styk s dítětem a naopak dítě má zákonné právo na styk s jeho otcem. 

Pokud však má matka po zralé úvaze pochyby o tom, v jakém prostředí se dítě nachází a s jakými lidmi se v čase, který tráví s jeho otcem, stýká, může matka dát podnět na Orgán sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPOD). Tento státní orgán dohlíží na sociální a mravní vývoj dětí a k tomuto dohledu je nadán pravomocí, díky které může pracovník/pracovnice OSPODu prošetřit vzniklou situaci. Jako první krok je tedy dobré se obrátit na tento orgán, a to v místě bydliště dítěte, aby byla naplněna místní příslušnost daného orgánu. Zde je potřeba popsat situaci a čeho se matka obává. 

Pokud však má matka za to, že styk dítěte s jeho otcem přímo ohrožuje mravní výchovu dítěte a tento styk není v zájmu dítěte, může se matka přímo obrátit na soud.  Příslušným soudem bude okresní soud v místě bydliště dítěte, na tento soud se může podat žádost o úpravu styku s nezletilým, např. tak, že tomuto styku bude matka přítomna, nebo může matka žádat úplný zákaz styku s otcem. Soud zváží uvedené důvody, u jednání bude přítomen i zástupce již zmiňovaného OSPODu. Nutno však podotknout, že jediné kritérium při úpravě styku s nezletilým, které bude pro soud stěžejní, je blaho dítěte. Proto vřele doporučujeme vyvarovat se u tohoto jednání osobní zášti k bývalému partnerovi a myslet pouze na zájmy dítěte. Bylo by vhodné mít důkazy pro tvrzení o nevhodnosti kontaktu dítěte s otcem nebo osobami, které jsou styku otce s dítětem přítomny. Návrh na soud musí být co nejvíce odůvodněn, aby bylo od počátku zřejmé, jaké jsou důvody  obav a samotného návrhu na soud. 

Pozemky jsou nemovitými věcmi, evidovanými v Katastru nemovitostí. Práva vztahující se k nemovité věci, v tomto případě věcná břemena, se taktéž evidují v Katastru nemovitostí. Katastr nemovitostí patří mezi veřejné seznamy, což znamená, že každý má právo do Katastru nemovitostí nahlížet, pořizovat si z něj opisy, výpisy apod. Od okamžiku, kdy je zapsáno právo vztahující se k evidované nemovité věci, nikoho neomlouvá neznalost takového zápisu, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 980 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který říká, že: „Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje.“ Nakládání s nemovitými věcmi je velice významným právním jednáním, tuto skutečnost je třeba mít na vědomí, a to alespoň v té souvislosti, že každý, kdo chce ohledně nemovité věci právně jednat, nahlédne do Katastru nemovitostí a přesvědčí se o příslušném zápise. 

Je možné žádat o případné zrušení a následný výmaz věcných břemen z veřejného seznamu, pokud nejsou věcná břemena využívaná, to ovšem závisí na konkrétních okolnostech, na tom, o jaká věcná břemena se jedná apod. Je tedy nutné znát více podrobností. 

Co se týče vrácení části kupní ceny, v tomto případě velice záleží na vztahu kupujícího s prodávajícím. Může požadovat vrácení části kupní ceny, za předmětná věcná břemena, která zatěžují zakoupené nemovité věci, ovšem vše závisí na „dobré vůli“ prodávajícího. Neexistuje zde právní důvod pro vrácení části kupní ceny, stejně jako žádný právní důvod nesvědčí odstoupení od předmětné předkupní a kupní smlouvy.

Pro bližší posouzení případu je ale nevyhnutné se blíže seznámit s podrobnostmi případu a je vhodné to konzultovat v naší kanceláři.

Pokud není možná domluva mezi spoluvlastníky má každý spoluvlastník právo podat na soud návrh na vypořádání spoluvlastnictví - viz § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Tento návrh podá žalobce na místně a věcně příslušný soud, což v tomto případě bude okresní soud. 

Do tohoto návrhu uvede žalobce všechny relevantní skutečnosti a popíše vzniklou situaci. Může v návrhu také navrhnout způsob vypořádání tohoto spoluvlastnictví. Je však nutné uvést, že rozhodnutí, jakým způsobem bude spoluvlastnictví vypořádáno, je plně v kompetenci daného soudu. Způsoby vypořádání spoluvlastnictví jsou vymezeny zákonem tzv. taxativním způsobem (to znamená, že tento výčet je kompletní a konečný a jiný způsob vypořádání není možný). Tyto způsoby naleznete v § 1141 odst. 2 OZ. Jejich pořadí není náhodné, soud přistupuje k těmto způsobům postupně. Až poté, co daný způsob není možný, přikročí k dalšímu. Pro bližší rozbor případu můžete kontaktovat naši advokátní kancelář.

Služebnost bytu bývá zpravidla zřízena pro určitou osobu, v zásadě se jedná o osobní služebnost a toto právo odpovídající služebnosti bytu tedy zaniká nejpozději smrtí oprávněné osoby, přechod služebnosti bytu na dědice je v zásadě vyloučen. Může však dojít k rozšíření služebnosti i na dědice. Podrobnosti ohledně předmětné služebnosti bytu naleznete ve Smlouvě o zřízení služebnosti. Pro komplexní posouzení situace by bylo vhodné prostudovat i tuto smlouvu. 

V případě, že máte v úmyslu žádat o zrušení práva odpovídajícímu služebnosti bytu pro oprávněnou osobu, která není osobou zemřelou, bude nutné se s oprávněnou osobou dohodnout na zrušení práva odpovídajícímu služebnosti bytu, tedy uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu týkající se zrušení práva odpovídajícímu služebnosti bytu. Tato smlouva se následně stane podkladem pro výmaz služebnosti bytu z veřejného seznamu, tedy z Katastru nemovitostí. Nicméně sepsání takovéto smlouvy bychom doporučovali svěřit advokátovi, aby následné vkladové řízení na výmaz práva z Katastru nemovitostí proběhlo bez problémů. Se sepsáním takovéto smlouvy Vám v naší kanceláři samozřejmě rádi pomůžeme. Zápis vzniku, změny či zániku práva do Katastru nemovitostí se dle ustanovení § 11 katastrálního zákona provádí vkladem. Co se průběhu vkladového řízení týče, návrh na vklad do Katastru nemovitostí se podává výhradně na předepsaném formuláři. Co se týče úmyslu žádat zrušení práva odpovídající služebnosti bytu u osoby zemřelé, v tomto případě bude nutné podat Návrh na vklad výmazu zaniklého práva z Katastru nemovitostí, k tomuto návrhu předložit úředně ověřenou kopii úmrtního listu a dále sepsané prohlášení majitelů bytu s náležitostmi dle § 66 odst. 3 katastrální vyhlášky 357/2013 Sb., že k zániku práva odpovídajícímu služebnosti bytu došlo úmrtím oprávněné osoby. S podáním návrhu na vklad je pak vždy spojena povinnost k úhradě správního poplatku ve výši 1.000,- Kč, ledaže je podání návrhu v dané věci nebo u daných účastníků ze zákona od poplatku osvobozeno.

Darování pro případ smrti dle ustanovení § 2063 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), je možné. Zákon v případě darování pro případ smrti výslovně vyžaduje, aby obdarovaný dar přijal a dárce se výslovně vzdal práva dar odvolat a vydal o tom obdarovanému potvrzení. Darovací smlouva pro případ smrti je tedy dvoustranné právní jednání uzavřené mezi dárcem a obdarovaným.

Darovací smlouva pro případ smrti vyžaduje písemnou formu. V této souvislosti doporučujeme darovací smlouvu pro případ smrti nechat vypracovat advokátem a podpisy na této smlouvě nechat úředně ověřit, případně je možné darovací smlouvu uzavřít ve formě veřejné listiny, tedy notářského zápisu. V této darovací smlouvě je nezbytné uvést výše specifikované podmínky a také je nutné specifikovat majetek, který má být předmětem této darovací smlouvy - ať už se jedná o věci movité či nemovité.

Je samozřejmě možné darováním pro případ smrti darovat obdarovanému veškerý majetek dárce. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o darování pro případ smrti, je nutné si uvědomit, že vlastníkem movitých či nemovitých věcí, tedy věcí, které jsou předmětem dané darovací smlouvy pro případ smrti, se obdarovaný stává až v okamžiku smrti dárce. V této souvislosti je třeba obecně odlišovat dvě situace v závislosti na tom, zda je předmětem daru věc, která podléhá evidenci ve veřejném seznamu nebo věc takové evidenci nepodléhající. V případě věcí, které nepodléhají evidenci ve veřejném seznamu, dochází okamžikem smrti dárce k naplnění podmínky a obdarovaný se tímto okamžikem stává vlastníkem darované věci. Předmět daru tak v tomto případě není součástí pozůstalosti a není o něm rozhodováno v rámci řízení o pozůstalosti.

Naopak v případě věcí, které evidenci ve veřejném seznamu podléhají, typicky nemovité věci, se tyto věci smrtí zůstavitele stanou předmětem pozůstalosti a obdarovanému mohou být vydány až následně za součinnosti dárcova dědice. V případě nemovité věci evidované v katastru nemovitostí tak obdarovaný může sám po smrti dárce podat návrh na vklad, avšak vkladové řízení bude moci být dokončeno až poté, co bude znám druhý účastník tohoto řízení. Vkladové řízení tak bude moci skončit až po pravomocném skončení řízení o pozůstalosti. Dědic je zde samozřejmě vázán darovací smlouvou a musí předmět daru vydat. Skutečnost, že dárce nemá manželku ani děti neznamená, že neexistuje žádný jeho dědic. V této souvislosti se bude postupovat dle dědických tříd, tak, jak je stanoveno v občanském zákoníku, kdy obecně rozlišujeme šest dědických tříd. V případě, kdy není dědiců v první dědické třídě, jimiž jsou děti zůstavitele a manželka, postupuje se do další dědické třídy, kde jsou jako dědici stanoveni zůstavitelovi rodiče či další osoby, které se zůstavitelem sdíleli společnou domácnost po dobu nejméně jednoho roku před smrtí, nebo na něm byli výživou závislí, pokud není ani těch, pak dědí zůstavitelovi sourozenci atd. Takto se tedy postupuje dále, všemi šesti dědickými skupinami.

Zahlazení odsouzení v praxi znamená především skutečnost, že se na odsouzeného bude hledět jako by odsouzen nebyl a zahlazené odsouzení se již nebude uvádět ve výpisu z rejstříku trestů.

V případě spáchání dalšího trestného činu je však možné, že příslušný soudce nebo příslušník Policie České republiky oprávněný v dané věci, uvidí i zahlazené odsouzení, neboť tyto osoby disponují přístupem k jinému typu výpisu z rejstříku trestů.

Byt, který manžel zdědil po své matce, je majetkem manžele a jako takový bude předmětem dědického řízení po manželovi. Skutečnost, kdo a jak bude dědit, je závislá na skutečnosti, na základě jakého dědického titulu se bude dědit, tedy zda manžel zanechá závěť nebo dojde k dědění ze zákona.

Pokud bude mít manžel, v době jeho smrti, manželku, bude nutné, v rámci dědického řízení, nejprve vypořádat společné jmění manželů, které zaniká, mimo jiné, i smrtí jednoho z manželů. Vzhledem ke skutečnosti, že majetek manžel nabyl jako dědictví po jeho matce, není tento dům, v souladu s příslušnou právní úpravou, součástí společného jmění manželů.

Při vypořádání společného jmění manželů by se, s největší pravděpodobností, uplatnila zásada rovnosti podílů obou manželů. Manželka manžela by tak nabyla polovinu majetku a dluhů, které ke dni smrti Vašeho otce tvořily součást společného jmění manželů. Zbývající část majetku ve společném jmění manželů a veškerý majetek ve výlučném vlastnictví manžela - tedy předmětný majetek ve výlučném  vlastnictví, případně další majetek ve výlučném vlastnictví manžela, by se stal předmětem samotného dědictví.

V případě, kdy by Váš manžel nezanechal závěť, došlo by k dědění dle zákonné posloupnosti. Manželka manžela a děti, jakožto jeho potomci, spadají do 1. dědické třídy. Dědictví by pak tedy nabyla manželka a děti, a to každý rovným dílem. V případě, kdy by manžel chtěl dědické poměry upravit jinak, je nutné sepsat závěť, zde může upravit například to, aby předmětný zděděný majetek či další majetek připadl v rámci dědického řízení do výlučného vlastnictví dětí bez účasti manželky.

Další možností je převod vlastnictví k předmětnému zděděnému majetku, ještě za života manžela, na jinou osobu, prostřednictvím darování. Možností je více, záleží na manželovi a jeho vůli upravit poměry ke svému majetku.