PARTICIPACE DÍTĚTE - DÍTĚ STŘEDEM ZÁJMU #8
ÚČAST DÍTĚTE U SOUDU – DVA MOŽNÉ PŘÍSTUPY Z PRAXE
Děti jsou nejdůležitějším článkem řízení o zájmech dětí, kdy se rozhoduje o péči, výživném a o styku nebo pouze o některém z uvedených bodů. Postupem doby se děti stále častěji objevují v jednací místnosti.
Každý případ je specifický, každé dítě má jiné potřeby a je proto nevyhnutné takto i ke každému případu přistupovat a zejména ke každému dítěti. Jak tedy může probíhat přítomnost dítěte v jednací místnosti? Popíši Vám dva až tři případy, kdy se jednalo o děti v „jednačce“ a jak bylo dítě provázeno procesem.
Případ č. 1:
V prvním případě se jednalo o již kluka v pubertálním věku. Ten jasně deklaroval, že chce být v jednací místnosti přítomen a chce slyšet, jak se o něm bude jednat. Ale také byla jeho podmínka ta, že již vše sdělil svému opatrovníkovi a nic u soudu sdělovat nebude.
Opatrovník telefonicky přislíbil, že dítě provede řízením a postará se o něj v rámci jednání, vše mu vysvětlí a bude jeho průvodcem. A jaká byla realita?
Na soud přišla opatrovnice jiná, než která daný přístup k dítěti přislíbila. Na chodbě dítě ani neoslovila a ani nepozdravila. Spíše to vypadalo, že se bojí, že by s dítětem musela mluvit. Upravila se před vstupem do jednací místnosti, s nikým před zahájením řízení nemluvila. Takže zůstalo na nás, aby nezletilý věděl, kam si má sednout, že bude soudci sděleno, že tam chce být, ale nechce mluvit, že to může sám kdykoli změnit, může odejít po oznámení soudu atd. Že má právo být slyšen, ale nemusí jej využít. Dostal přiměřeně jeho věku informace, kam si může sednout, jaká jsou pravidla chování v jednací místnosti atd. A nezletilý klidný vešel do jednací místnosti a po skončení jednání byl opět klidný.
Paní soudkyně velice hezky vedla jednání a plně respektovala přání nezletilého. Po ukončení jednání opatrovník dítěte na dítě opět ani nepromluvil a nezeptal se, zda potřebuje jakoukoli jeho pomoc nezletilý a zda všemu rozuměl atd…
Případ č. 2:
Dvě malé děti. Opatrovník s nimi mluví před jednáním. Zjišťuje jejich názor, a to za účasti jak psychologa, tak sociálního pracovníka. Děti si u toho hrají a mají volnost a nepociťují to, že by nyní rozhodovaly o svém životě. Jedná se o dětskou hru a prostředí pro děti vstřícné.
Po skončení klidně odchází. Byly to malinké děti, takže do jednací síně nešly. Ale jsem přesvědčená o tom, že ze zkušenosti práce s dětmi při zajišťování naplnění práv dětí v řízení by opatrovník dětem vše vysvětlil přiměřeně jejich věku, byl by u nich v jednací místnosti a pak jim i výsledek řízení vysvětlil s ohledem na jejich věk a schopnost rozhodnutí pochopit.
Množí se již i případy, kdy soudci píší dopisy dětem nebo jim své rozhodnut vysvětlí přímo v jednací místnosti s ohledem na jejich věk.
Jak se Vám líbí ten který případ?
Z mého pohledu preferuji jednat s dítětem jako s rovným partnerem a jen mu věci sdělovat způsobem, který je pro něj přijatelný a rozumí mu. Dítě pak bude žít ten život, který mu dospěláci nastaví, a proto je tak důležité, aby vědělo, proč tomu tak je a pomohlo se mu s tímto nastavením sžít co nejlépe a co nejlépe jej pochopit.
Naše děti jsou schopné lépe přijmout rozhodnutí, které neodpovídá jejich přáním zcela nebo vůbec, pokud od příslušného dospěláka slyší proč. A pokud vědí i předem, že jejich hlas je důležitý, ale že na rozhodnutí má vliv více faktorů, a proto může rozhodnutí znít i jinak, než si ony přejí.
A kdo jim má to rozhodnutí sdělit?
Nejlépe jsou to oba rodiče společně a bez negativních dovětků vůči sobě. Sdělit dítěti rozhodnutí, dát mu oporu a otevřenou náruč a pochopení, že to pro něj může být náročné.
Pokud ale rodiče nemohou toto učinit společně, tak může docházet k tomu, že pokud sděluje jeden, je druhým nařčen, že dítě ovlivňuje atd. A zde by bylo řešení sdělit rozhodnutí ze strany soudce přiměřeně věku dítěte a přizpůsobit tomu i okolnosti. Někteří soudci píši dětem dopisy. A pak se nabízí opatrovník, který třeba i za pomoci psychologa s dítětem vše probere a takto zabrání tlaku na dítě, který by mohlo cítit v té situaci, kdy bude sdělovat rozhodnutí jen jeden rodič.
Již se nabízí cesty, jak dětem v tomto pomoci a jak jim dát kvalitní prostor a péči i v jednací místnosti a zcela jistě se tento přístup bude šířit na další a další soudy a opatrovníky.
Za tento nový přístup jsme vděční a věříme, že je to ta správná cesta vstříc našim dětem.