PROSBA Č. 12

„Dovolte mi přivést si svoje kamarády k Vám oběma. Chci, aby poznali moji maminku i mého tatínka a aby viděli, jak jsou oba skvělí.“

Kamarádi a spolužáci jsou důležitými osobami, které zvládají dětem vyrovnat se se situací rodiny po rozchodu. Jsou to osoby, se kterými se dítě může odreagovat, zablbnout si, upustit ventil, kterým se může svěřit. Je proto přirozené, pokud se dítě se svou situací svěří kamarádům. Naopak, pokud dítě drží informace (a s nimi i vztek a smutek) v sobě, není něco v pořádku. My rodiče bychom se měli ptát na to, zda si dítě může s kamarády o situaci popovídat, co na to oni říkají, jak reagovali. Dítě tak podporujeme v tom, že rozchod rodičů není stigma a hlavně není vinou dítěte.

Dalšími důležitými osobami jsou také dospěláci mimo rodinu dítěte. Zejména pak učitelé, paní učitelky ve školce, družinářky, trenéři. Ti vidí dítě podstatnou část dne, jsou s ním při jeho úspěších, u jeho zklamání. My, rodiče, bychom měli informovat tyhle dospěláky o tom, co se děje. A také bychom měli zůstávat s lektory v kontaktu a ptát se průběžně, jak dítě situaci zvládá, co potřebuje od nás. Zejména třídní učitelé nám mohou dát užitečnou zpětnou vazbu k tomu, jak se dítě aktuálně cítí.

Podporujme dítě v tom, aby udržovalo kontakt se svými kamarády a také v tom, aby si ve světě nového rodiče našlo nové kamarády. Pro dítě jsou důležití možná víc, než si myslíme.